Od 23 na 30 procent: jak zvýšení daně zasáhlo trh
Od ledna 2024 se daňová sazba z většiny hazardních aktivit zvýšila z 23 % na 30 % GGR. Pro loterie a technické hry platí dokonce 35 %. Marek Herman, výkonný ředitel Asociace provozovatelů kurzových sázek, upozornil, že průměrné daňové zatížení sportovního sázení v Evropě je na úrovni 17 procent – Česko je tedy téměř na dvojnásobku evropského průměru.
Tohle není abstraktní číslo. Zvýšení o sedm procentních bodů znamená, že z každé koruny GGR si stát bere o třicet haléřů víc. U trhu, který generuje desítky miliard korun ročně, jde o miliardy navíc do státní pokladny. A operátoři to musí někde vzít – buď ze svého zisku, nebo z kurzů. Většinou z obojího.
Za dvanáct let v oboru jsem zažil několik daňových změn a každá měla dopad na kurzovou nabídku. Zvýšení v roce 2024 bylo ale nejdramatičtější. Sledoval jsem, jak se marže u některých operátorů zvýšily o půl procentního bodu v týdnech po změně. Pro jednotlivou sázku nepatrná změna – ale v ročním souhrnu jde o tisíce korun z peněženky aktivního sázkaře.
Nové daňové sazby od roku 2024: kdo platí kolik
Struktura daní je odstupňovaná podle typu hazardní hry. Kurzové sázky, živé hry a online technické hry podléhají sazbě 30 % z GGR. Loterie a kamenné technické hry (automaty) platí 35 %. To zvýhodnění kurzových sázek oproti automatům je záměrné – regulátor považuje automaty za rizikovější formu hazardu z hlediska závislosti.
GGR (Gross Gaming Revenue) je klíčový pojem. Neplatíte daň z obratu (celkového objemu sázek), ale z čistého příjmu operátora – tedy z rozdílu mezi vklady a výplatami. Pokud operátor přijme sázky za miliardu a vyplatí 920 milionů na výhrách, GGR je 80 milionů a daň 30 % z toho je 24 milionů korun. Důležité je pochopit, že GGR zahrnuje marži operátora i faktor náhody – v měsíci, kdy hráči mají štěstí a vyhrávají víc než obvykle, GGR klesá a operátor platí nižší daň. Naopak v měsíci s nízkou výplatností GGR roste.
Daňový základ se počítá za kalendářní měsíc a operátor podává daňové přiznání měsíčně. Správcem daně je Ministerstvo financí, konkrétně Specializovaný finanční úřad. Operátoři nemají možnost daň optimalizovat klasickými metodami jako u daně z příjmů – sazba je fixní a základ jednoznačně definovaný.
Důležitý detail: daň platí operátor, ne hráč. Hráč má vlastní daňovou povinnost z výher přesahujících 50 000 Kč za rok u jednoho operátora (sazba 15 % z příjmů fyzických osob). Ale daň operátora se nepřímo přenáší na hráče přes vyšší marže v kurzech. Operátor nemůže absorbovat celé zvýšení daně ze svého zisku a zůstat profitabilní.
Příjmy státu z hazardních her v číslech
Daňové příjmy z hazardu v roce 2024 dosáhly 20,6 miliard korun – nárůst o 12,5 % oproti předchozímu roku. V prvním pololetí 2025 příjmy činily 10,8 miliard korun (přes 435 milionů eur). Za celý rok 2024 to bylo 21,4 miliardy korun.
Pro kontext: 21 miliard korun z hazardních daní je více, než stát vybere na dani z nemovitostí. Je to suma, která financuje nemocnice, školy, infrastrukturu. Hazard je pro český stát mimořádně výnosný byznys – a to je důvod, proč regulátor nemá motivaci hazard zakázat, ale naopak ho regulovat tak, aby maximalizoval daňový výnos při minimalizaci společenských škod.
Jak jsou příjmy rozdělovány? Část jde do státního rozpočtu, část obcím. Obce dostávají podíl na dani z hazardních her provozovaných na jejich území – což vytváří zajímavou dynamiku: některé obce hazard zakazují z morálních důvodů, přestože tím přicházejí o příjmy. Jiné ho tolerují právě kvůli příjmům. Obě pozice jsou legitimní.
Dopad zvýšení daní na operátory a hráče
CAGR českého hazardního trhu 7,7 % (2020-2026) ukazuje, že i přes zvýšení daní trh roste. Ale roste pomaleji, než by rostl s nižšími daněmi? Na to odpověď nemáme – je to kontrafaktuální scénář, který nelze ověřit.
Co víme: operátoři po zvýšení daní přizpůsobili cenovou politiku. Některé marže se zvýšily, některé bonusové nabídky se zmenšily, některé provozovny se zavřely. Menší operátoři pocítili dopad výrazněji než velcí, protože mají menší prostor pro absorpci vyšších nákladů. Koncentrace trhu – 80 % GGR u top pěti operátorů – se pravděpodobně prohloubí, protože velcí operátoři zvládnou daňové zatížení lépe než malí.
Konkrétní příklad: operátor s GGR 100 milionů korun ročně platil při sazbě 23 % daň 23 milionů. Při sazbě 30 % platí 30 milionů. Rozdíl 7 milionů korun musí pokrýt ze svého zisku nebo z kurzů. U operátora s marží 6 % a obratem miliarda korun je GGR 60 milionů a zisk po dani 42 místo 46 milionů. To je 10% pokles zisku – citelný, ale zvládnutelný pro velkého hráče. Pro malého operátora s nižším obratem může být stejný procentuální pokles existenční.
Pro hráče je dopad nejviditelnější v kurzech. Vyšší daně znamenají vyšší marže, vyšší marže znamenají nižší kurzy. Rozdíl není dramatický na jednotlivé sázce, ale přes stovky sázek ročně se sčítá. Odhaduji, že průměrný aktivní sázkař přichází kvůli vyšší dani o 3-5 % potenciálního výnosu ročně. To je číslo, které se zdá malé, ale přes tisíce sázek jde o tisíce korun.
Mezinárodní srovnání ukazuje, že existuje korelace mezi výší daně a velikostí šedého trhu. Země s extrémně vysokými daněmi mají tendenci k většímu podílu nelegálních operátorů, protože legální operátoři nemohou nabídnout konkurenceschopné kurzy. Česko je zatím v bezpečné zóně – trh roste a nelegální segment je relativně malý – ale další zvyšování daní by tento rovnovážný stav mohlo narušit. Proto je porovnávání kurzů mezi operátory ještě důležitější než před zvýšením daní – rozdíly v maržích mezi operátory se mohou zvětšit, protože každý operátor přenáší daňový náklad jinak.
Pozitivní stránka vyšších daní: stát má více prostředků na regulaci, prevenci závislosti a ochranu hráčů. Daňové příjmy financují kontrolní mechanismy, blokaci nelegálních operátorů a programy zodpovědného hraní. Jestli je to férový kompromis, závisí na úhlu pohledu. Ale jako sázkař musíte s daňovou realitou pracovat – a nejlepší odpovědí je disciplinované porovnávání kurzů mezi operátory, abyste minimalizovali dopad vyšších marží na svůj výsledek.