Jak zákon 186/2016 změnil českou sázkařskou scénu
V roce 2016 jsem seděl na konferenci v Praze, kde se diskutovalo o připravovaném zákoně o hazardních hrách. Polovina sálu tvrdila, že nová regulace český trh zničí. Druhá polovina tvrdila, že ho zachrání. S odstupem deseti let můžu říct, že měli pravdu oba tábory – zákon zničil šedou zónu a zachránil důvěryhodnost celého sektoru.
Před zákonem 186/2016 Sb. fungoval český hazardní trh na základě legislativy z roku 1990, která s online světem vůbec nepočítala. Operátoři z Malty nebo Gibraltaru nabízeli služby českým hráčům bez jakékoliv licence a stát neměl nástroje, jak je regulovat. Nový zákon tohle změnil od základu – zavedl licenční systém, stanovil technické požadavky na platformy, definoval pravidla zodpovědného hraní a vytvořil mechanismy pro blokaci nelegálních operátorů.
Institut pro regulaci hazardních her to shrnul výstižně – růst online herního prostředí odráží jak technologický vývoj, tak regulační politiku podporující transparentnost a legalitu. A právě tahle kombinace technologie a regulace udělala z českého trhu jeden z nejtransparentnějších v Evropě. Od července 2024 musí operátoři nabízet hráčům Panic Button – okamžité sebevyloučení na 48 hodin, které je dostupné na jedno kliknutí. To je úroveň ochrany hráčů, kterou mnoho evropských trhů zatím nemá. Pokud hledáte obecnější přehled o tom, jak se na českém trhu orientovat, doporučuji začít u kompletního průvodce online sázením.
Zákon 186/2016 Sb. o hazardních hrách – klíčová ustanovení
Nemám rád, když se o zákonech píše jazykem právníků. Proto to vezmu prakticky – co zákon 186/2016 znamená pro vás jako sázejícího a co znamená pro operátory, kteří chtějí na českém trhu podnikat.
Zákon rozdělil hazardní hry do kategorií – loterie, kurzové sázky, technické hry, živé hry a tomboly. Pro každou kategorii stanovil specifické podmínky licencování, technické požadavky a pravidla provozu. To je důležité, protože licence na kurzové sázení a licence na technické hry jsou dvě různé věci – operátor může mít jednu, obě nebo žádnou.
Pro operátory zákon stanovil tři klíčové požadavky. Zaprvé, minimální kapitálový požadavek 50 milionů korun. Zadruhé, sídlo v České republice nebo v jiném členském státu EU/EHP. Zatřetí, technické zabezpečení platformy včetně herního softwaru certifikovaného autorizovanou osobou. Od ledna 2024 se navíc daňová sazba z většiny hazardních aktivit zvýšila z 23 % na 30 % hrubého herního příjmu. Pro loterie a technické hry platí ještě vyšší sazba 35 %.
Pro hráče zákon zavedl povinnou identifikaci – BankID, MojeID nebo osobní návštěva. Anonymní sázení skončilo. Každý, kdo chce sázet online, musí prokázat svou totožnost, věk a trvalý pobyt. Zní to jako byrokracie, ale v praxi to proces díky BankID zabere pár minut a chrání vás to před krádežemi identity a zneužitím vašeho účtu.
Zákon také vytvořil právní rámec pro blokaci nelegálních operátorů. Ministerstvo financí může nařídit internetovým poskytovatelům zablokování přístupu k webům, které nabízejí hazardní hry bez české licence. Zároveň může nařídit bankám a platebním institucím zablokování finančních transakcí s nelegálními operátory. Tenhle dvojitý mechanismus – blokace webu plus blokace plateb – je jedním z nejúčinnějších v Evropě.
Zákon 186/2016 také zavedl dozorový rámec. Ministerstvo financí má pravomoc provádět kontroly u operátorů, a to jak plánované, tak neohlášené. Kontroluje se dodržování licenčních podmínek, fungování nástrojů zodpovědného hraní, technické zabezpečení platformy a plnění daňových povinností. Za porušení hrozí sankce od finančních pokut po odebrání licence. V praxi jsem zaznamenal případy, kdy operátor přišel o licenci kvůli nedodržení technických standardů – systém opravdu funguje, nejde jen o papírové požadavky.
Jedním z méně diskutovaných, ale důležitých aspektů zákona je ochrana dat hráčů. Operátoři jsou povinni uchovávat data na serverech v EU a dodržovat přísné standardy kybernetické bezpečnosti. Každá transakce, každá sázka, každý přístup k účtu musí být zalogován a uložen po stanovenou dobu. Pro hráče to znamená, že v případě sporu existuje kompletní audit trail – záznam o tom, co se stalo, kdy a jak. U nelegálního operátora takový záznam neexistuje nebo není vymahatelný.
Licenční proces: požadavky a náklady pro operátory
Kolik stojí vstup na český sázkový trh? Tuhle otázku dostávám na konferencích pravidelně, protože Česko je pro zahraniční operátory atraktivní destinace – stabilní ekonomika, technologicky vyspělá populace, jasná regulace.
Minimální kapitálový požadavek 50 milionů korun je jen vstupní brána. K tomu přidejte náklady na certifikaci herního softwaru, právní služby, technickou infrastrukturu odpovídající českým standardům a compliance tým, který zajistí průběžné plnění regulatorních povinností. Celkové náklady na vstup na trh se pohybují v řádu desítek milionů korun nad rámec kapitálového požadavku.
Licenční řízení vede Ministerstvo financí a trvá několik měsíců. Operátor musí doložit bezúhonnost vlastníků a managementu, transparentní vlastnickou strukturu, původ kapitálu, plán zodpovědného hraní a technickou dokumentaci platformy. Regulátor si vyhrazuje právo licenci odebrat, pokud operátor poruší zákonné podmínky – a v praxi se to stává.
K roku 2024 existovalo v Česku celkem 1 765 sázkových kanceláří zahrnujících kamenné pobočky i online provoz. Ale pozor – to číslo neznamená 1 765 různých firem. Většina kamenných poboček patří několika velkým operátorům. Počet skutečně nezávislých licencovaných provozovatelů online kurzových sázek se pohybuje v řádu desítek.
Jedním z aspektů licenčního procesu, který zahraniční operátoři oceňují, je předvídatelnost. Český regulátor má jasně definované požadavky, lhůty a postupy. Na rozdíl od některých jiných evropských trhů, kde je licenční proces netransparentní a politicky ovlivněný, v Česku víte, co potřebujete splnit, a pokud to splníte, licenci dostanete. Ta předvídatelnost je důvod, proč na český trh vstupují i velcí mezinárodní hráči jako Kaizen Gaming s Betanem.
Co mě na licenčním systému zaujalo z analytického pohledu, je jeho vliv na kvalitu trhu. Vysoké vstupní náklady efektivně eliminují neseriózní operátory – firmu, která investuje desítky milionů do licence, nemotivuje podvádět hráče, protože by přišla o celou investici. To vytváří přirozenou bariéru proti podvodným schématům, která na neregulovaných trzích bují. Zároveň ale vysoké náklady omezují konkurenci – menší inovativní firmy si vstup nemohou dovolit, což může brzdit inovace. Je to trade-off, se kterým se každý regulovaný trh musí vyrovnat.
Licenční podmínky se průběžně zpřísňují. Novela z roku 2023 přinesla požadavky na rozšířenou identifikaci hráčů, povinnost Panic Buttonu a přísnější pravidla pro marketing hazardních her. Operátoři musí dodržovat omezení na reklamu zaměřenou na nezletilé, nesmí používat agresivní marketing a musí v reklamních materiálech uvádět informace o zodpovědném hraní. Z pohledu regulátora je to logický vývoj – jak trh roste a online segment dominuje, regulační rámec se musí přizpůsobovat novým rizikům.
Panic Button a povinnosti operátorů od roku 2024
Když v červenci 2024 vstoupila v platnost povinnost Panic Buttonu, sledoval jsem reakce v sázkařské komunitě. Překvapivě pozitivní. I zarytí odpůrci regulace uznali, že okamžité sebevyloučení na 48 hodin je rozumná pojistka. A operátoři, kteří měli obavy z technické implementace, zjistili, že to není tak složité, jak čekali.
Panic Button funguje jednoduše: hráč klikne na tlačítko, potvrdí svůj záměr a jeho účet je okamžitě zablokován na 48 hodin. Během té doby nemůže sázet, vkládat peníze ani přistupovat k herním funkcím. Po uplynutí 48 hodin se může rozhodnout, zda chce pokračovat v sázení, nebo se zapsat do registru vyloučených osob na delší období.
Tahle povinnost vyplývá ze zákona 349/2023 Sb. a je součástí širšího balíku opatření zaměřených na ochranu hráčů. Odborníci z Institutu pro regulaci hazardních her zdůrazňují, že technologie, pokud je používána zodpovědně a transparentně, se stává klíčovým spojencem v zajištění bezpečného a udržitelného herního prostředí. Panic Button je přesně taková technologie – jednoduchá, účinná a nepotřebuje žádné vysvětlování.
Kromě Panic Buttonu mají operátoři od roku 2024 rozšířenou povinnost nabízet nástroje sebeomezení – limity na vklady, limity na prohrané částky, limity na dobu hraní a možnost zobrazení souhrnných statistik sázení. Některé kanceláře šly nad rámec zákona a nabízejí proaktivní upozornění, když detekují rizikový vzorec chování – například náhlé zvýšení objemu sázek nebo sázení ve velmi časných ranních hodinách.
Z pohledu analytika je Panic Button zajímavý experiment v regulační politice. Na jedné straně chrání zranitelné hráče tím, že jim dává okamžitý nástroj k přerušení sázení v momentě, kdy cítí, že ztrácejí kontrolu. Na druhé straně 48 hodin je krátká doba – pro skutečně závislého hráče může být po dvou dnech pokušení vrátit se stejně silné. Proto je Panic Button navržen jako první krok, ne jako řešení. Hráč, který ho použije, by měl zvážit, zda nepotřebuje delší sebevyloučení přes registr vyloučených osob nebo profesionální pomoc.
Co mě na implementaci Panic Buttonu překvapilo, je nízká míra odporu ze strany operátorů. Očekával jsem protesty, lobbying, odklady. Místo toho většina velkých kanceláří funkci implementovala ještě před zákonným termínem. Důvod je pragmatický – operátoři si uvědomují, že problémový hráč je dlouhodobě ztrátový zákazník. Generuje reklamace, regulatorní riziko a reputační škody. Nástroje zodpovědného hraní chrání nejen hráče, ale i samotný byznys operátora.
Registr vyloučených osob a sebevyloučení
Čísla o problémovém hráčství v Česku jsou znepokojivá. Odhady ukazují, že 2-3 % dospělé populace spadá do kategorie rizikového hraní – to je 180 až 275 tisíc osob. Ve vysokém riziku se nachází 50 až 140 tisíc lidí. A počet patologických hráčů se odhaduje na 89 až 105 tisíc, z toho 11 až 13 tisíc mladších osmnácti let.
Pro tyto lidi existuje registr vyloučených osob – RVO. Zápis do registru je buď dobrovolný, nebo povinný. Dobrovolně se může zapsat kdokoliv, kdo cítí, že jeho sázení se vymyká kontrole. Povinně jsou zapisováni lidé v insolvenci, příjemci dávek v hmotné nouzi a osoby, u nichž to nařídí soud. Operátor je povinen před každou registrací ověřit, zda hráč není v RVO, a pokud je, odmítnout mu přístup.
Jarmila Vedralová, někdejší národní protidrogová koordinátorka, opakovaně upozorňovala, že oblast patologických hráčů zasluhuje další pozornost, protože chybí jak základní, tak doplňkové služby. A měla pravdu – navzdory legislativnímu pokroku je kapacita adiktologické péče pro problémové hráče v Česku stále nedostatečná. Zákon vytvořil nástroje, ale systém podpory za nimi zaostává.
Pro sázejícího, který nemá problém s kontrolou svého hraní, je RVO spíš vzdálený koncept. Ale je důležité vědět, že existuje – a že jeho existence je jedním z důvodů, proč je český regulovaný trh bezpečnější než neregulované alternativy. Operátor, který podléhá regulaci, je povinen odmítnout zranitelného hráče. Nelegální operátor takovou povinnost nemá a nemá ani motivaci ji dobrovolně dodržovat.
Statistiky z výzkumu patologických hráčů v léčbě jsou varující. U pacientů sledovaných v roce 2023 se 68 % dopustilo krádeže, 66 % podvodu a 58 % zpronevěry. To ukazuje, jak daleko může problémové hráčství zajít – a proč je prevence a včasný zásah tak důležitý. RVO je jedním z nástrojů prevence, ale sám o sobě nestačí. Potřebuje být doplněn dostupnou adiktologickou péčí, osvětou a aktivním přístupem operátorů k identifikaci rizikového chování.
Místní regulace: když obce říkají ne
Jedním z nejzajímavějších aspektů české regulace hazardu je role místní samosprávy. Analýzy iGamingToday popisují český regulační systém jako unikátní právě díky rostoucímu vlivu místních samospráv na hazardní prostředí. A data tomu odpovídají.
V roce 2025 Ústavní soud potvrdil právo Prahy umožnit městským částem nezávisle regulovat gambling. Výsledek? 41 z 57 pražských městských částí úplně zakázalo kamenný hazard na svém území. To je bezprecedentní krok, který výrazně ovlivnil počet provozoven a automatů v hlavním městě.
Celostátně klesá počet aktivních výherních automatů – v roce 2025 jich bylo 22 049 jednotek, přičemž počet licencovaných provozoven klesl na 670. Tento trend je přímým důsledkem kombinace zákonné regulace a obecních vyhlášek. Obce mají právo prostřednictvím obecně závazných vyhlášek omezit nebo úplně zakázat kamenný hazard na svém území.
Pro online sázení má místní regulace nepřímý, ale důležitý dopad. Jak se zmenšuje počet kamenných provozoven, více hráčů přechází na online platformy. To podporuje trend, který Česko zaznamenalo v roce 2025, kdy online gambling poprvé překonal kamenné provozovny v podílu na GGR. Místní regulace tak paradoxně akceleruje digitalizaci hazardního trhu.
Osobně vnímám roli obcí jako pozitivní prvek systému. Umožňuje komunitám rozhodnout o tom, jaký typ komerční aktivity chtějí na svém území tolerovat. Zároveň ale upozorňuji, že plošný zákaz kamenného hazardu bez adekvátní ochrany online prostoru může vést k přesunu hráčů na neregulované platformy. Regulace musí být konzistentní napříč kanály – a to je výzva, kterou český systém zatím řeší jen částečně.
Zajímavý je i případ menších měst a obcí mimo Prahu. Některá města jako Brno, Ostrava nebo Plzeň přistoupila k regulaci kamenného hazardu selektivně – namísto plošného zákazu omezila provozní dobu, stanovila minimální vzdálenost provozoven od škol a zdravotnických zařízení nebo zakázala hazard jen v některých městských částech. Tento diferencovaný přístup je podle mého názoru pragmatičtější než absolutní zákaz, protože zohledňuje lokální specifika a potřeby komunity.
Jeden aspekt místní regulace, který se často přehlíží, je její dopad na zaměstnanost. Kamenné provozovny zaměstnávají tisíce lidí – od obsluhy po technické pracovníky. Plošné zákazy znamenají ztrátu pracovních míst v konkrétních lokalitách. To je legitimní faktor, který obce zvažují při rozhodování o regulaci. Není to argument proti regulaci jako takové, ale je to důvod, proč je proces rozhodování složitější, než se z vnějšku zdá.
Daňová politika: sazby pro operátory a hráče
Daně z hazardu jsou v Česku tématem, které vyvolává emoce na všech stranách. Operátoři tvrdí, že jsou příliš vysoké. Stát ukazuje na rostoucí příjmy. A hráči zjišťují, že i jejich výhry podléhají zdanění – a pravidla se od roku 2024 zpřísnila.
Daňové příjmy z hazardu v roce 2024 dosáhly 20,6 miliardy korun – nárůst o 12,5 % oproti předchozímu roku. V první polovině roku 2025 příjmy z daně z hazardu činily 10,8 miliardy korun, což naznačuje další meziročně rostoucí trend. Pro státní rozpočet je hazard významným zdrojem příjmů a důvod, proč regulátor dbá na funkční licenční systém – nelegální operátoři nepřispívají do státní kasy.
Od ledna 2024 se daňová sazba z většiny hazardních aktivit zvýšila z 23 % na 30 % hrubého herního příjmu. Pro loterie a technické hry platí sazba 35 %. To je výrazný nárůst, který operátoři promítli do svých marží – a tím i do kurzů, které nabízejí hráčům. Vyšší daň znamená vyšší marže, vyšší marže znamenají méně výhodné kurzy. Tenhle řetězec je důvod, proč české kurzy nejsou vždycky nejkonkurenceschopnější v Evropě.
Pro hráče se od února 2024 změnila výjimka pro výhry – daňový práh byl snížen z 1 milionu korun na 50 000 korun. To znamená, že výhry nad 50 000 korun z jednotlivé sázky jsou zdanitelné sazbou 15 %. Pokud vyhraje vaše AKO kombinace 80 000 korun, musíte z částky nad 50 000 korun odvést daň. Pro většinu rekreačních sázejících se tahle změna prakticky nedotkne – ale pro úspěšnější hráče je to výrazný dopad.
Důležitý detail: daňová povinnost vzniká z jednotlivé sázky, ne z celkového ročního zisku. Pokud za rok vyhrajete deset sázek po 30 000 korunách, žádná z nich nepřesáhne práh 50 000 Kč a neplatíte nic – i když celkový zisk je 300 000 korun. Naopak, pokud vyhrajete jednu sázku za 60 000 korun a za rok proděláte 200 000 korun, z té jedné sázky daň platit musíte. Tento systém má své kritiky, ale tak je nastavený a jako sázející byste ho měli znát.
Regulace hazardu v Česku prošla za deset let od přijetí zákona 186/2016 zásadní transformací. Z trhu, kde vedle sebe existovali regulovaní a neregulovaní operátoři, se stal trh s jasným rámcem, funkčním dohledem a měřitelnými výsledky. Daňové příjmy přesahující 20 miliard korun ročně, povinné nástroje zodpovědného hraní, efektivní blokace nelegálních operátorů – to jsou konkrétní výstupy regulační politiky. Není dokonalá. Kapacita adiktologické péče zaostává za potřebami, daňové sazby jsou jedny z nejvyšších v Evropě a byrokracie licenčního procesu odrazuje některé inovativní operátory. Ale jako celek český regulační model funguje – a to je víc, než lze říct o mnoha jiných evropských trzích.